V sobotu se po zimní pauze opět naplno rozběhla česká nejvyšší fotbalová soutěž, Gambrinus liga. Televize vybrala pro vysílání souboj největšího aspiranta na titul, AC Sparty Praha a na podzim celkem slušně hrajícího 1. FC Slovácko. Kdo hrál, ale není pro tento článek relevantní, protože bychom podobně mohli napsat o téměř každém zápase české ligy. Z toho důvodu následující řádky rozhodně neberte jako kritiku některého ze zmíněných týmů, ale jako povzdechnutí nad českým fotbalem jako celku.

Sparta vstřelila první (a jediný) gól zápasu už v 45. sekundě a než se začalo znovu hrát, svítila na časomíře třetí minuta. To bych ještě dokázal pochopit. Přeci jen radost z gólu je veliká, zejména v první minutě po zimní pauze. Když jsem si ale všiml, že rozehrání autu trvá pokaždé minimálně 15 vteřin a odkop od brány kolikrát i minutu, rozhodl jsem se vzít si stopky a všechen promarněný čas měřit.

Naměřené hodnoty mě celkem překvapily. Za první poločas i s dvouminutovým nastavením se hrou strávilo pouze 25 minut a 4 vteřiny! Tedy něco málo přes polovinu hracího času. Zbylých 22 minut hráči polehávali po trávníku, hádali se s rozhodčím, chodili pro balóny, koukali po slečnách v hledišti a odpočívali.

Druhá polovina dopadla podobně a stopky se mi tentokrát zastavily na hodnotě 21 minut 33 vteřin. Hráči tedy promrhali 43 a půl minuty. Skoro celý poločas! Divák si zaplatí vstupenku na fotbal a přitom polovinu vyměřeného času se vůbec nehraje, pak se divme, že stadiony zejí prázdnotou.

Teď si možná říkáte, že to není jen charakteristikou české ligy a hráči polehávají i v ligách, které jsou považovány za ty nejkvalitnější na světě. To je samozřejmě pravda, ale rozhodně ne v takové míře. Na serveru soccerbythenumbers.com vyšel v květnu minulého roku článek, který se zabýval podobnou problematikou. Výsledky jejich měření jsou shrnuty v tomto grafu:

Pokud budeme brát zápas Sparty se Slováckem jako referenční, dojdeme k tomu, že i v budeslize, která z tohoto srovnání vyšla nejhůře, se hraje v průměru o téměř patnáct minut více, než v tomto zápase, což je 16,66 % základní hrací doby.

Teď je samozřejmě otázkou, čím jsou podobná čísla ovlivněna. Rozhodčími to dle mého nebude, protože soudce Jech v sobotním zápase podal velmi dobrý výkon a hráče velmi často napomínal, aby hru zbytečně nezdržovali, což nakonec vyústilo i ve žlutou kartu pro sparťanského brankáře Švengera. Na tuto otázku bohužel neumím odpovědět a je asi na každém, aby to zkusil sám za sebe.

Mně připadalo, že někteří hráči fotbal prostě hrát nechtěli a každé přerušení brali jako příjemnou chvilku oddechu. To má souvislost zejména se špatnou kondicí hráčů, kteří mají často horší fyzičku než rekreační sportovci a ani moc nepracují na jejím zlepšení. O tom mimochodem mluvil i Jaroslav Hřebík v nedávném rozhovoru pro E15. A někteří hrát nechtěli, aby něco nepokazili, protože nemají techniku a na hřišti jsou jen proto, aby ničili hru soupeře. Vím, že i tyto hráče tým potřebuje, ale musí jich být 8 nebo 9?

Samozřejmě chápu, že ukazatel promrhaného času nemůže být jediným kritériem kvality ligy a ani její divácké atraktivnosti, ale hodně vypovídá o stavu českého fotbalu. Týmy hrají stylem, který se už dnes ve světě nenosí. Dlouhé míče nacházející vysoké a silné útočníky, kteří nemají potřebnou techniku a míče jim často uskakují do zámezí, z čehož plynou častá přerušení. To je styl, který od dob Jana Kollera praktikuje mnoho českých klubů.

Jenže Dino měl za prvé na koho ty míče sklepávat, protože v tu dobu měla česká reprezentace jednu z nejkvalitnější záloh na světě a za druhé měl Koller dostatečnou techniku, aby míč dostal do potřebného prostoru. Kluby, které se pro tuto taktiku rozhodly, nemají často ani průměrnou zálohu. Ta je pak na hřišti jako na tenise, protože nedokáže soupeři sebrat balon a obrana je překopává rovnou na útočníka, který míč ztratí.

Není bez zajímavosti, že týmy, které jsou v současnosti považovány za divácky nejatraktivnější (Plzeň, Liberec, Jablonec), tímto stylem nehrají a přijaly trend kombinační kopané ze světa. Na příkladu Plzně je to pak vidět asi nejlépe. Tým, který dlouhá léta bojoval o záchranu, na sezonu sestoupil do druhé ligy a po postupu zpět do nejvyšší soutěže hrál o střed tabulky, se po nástupu trenéra Vrby naprosto změnil. Přijal jeho filozofii hry a nakonec to vyústilo v mistrovský titul a důstojnou reprezentaci české kopané v evropských pohárech.

Nezbývá nám než doufat, že podobný přístup začne aplikovat více českých klubů. Očekával bych to zejména od Sparty, která po nástupu Jaroslava Hřebíka do křesla generálního manažera prohlašuje, že chce hrát atraktivní fotbal a dávat šanci mladým hráčům. Bohužel zápas se Slováckem to ještě neukázal. Náznaky tam ale byly. Jen si prosím pospěšte s tím vhazováním.