Nejspíš jste si všimli, že v poslední době poklesla frekvence, se kterou sem vkládám nové články. Mohlo za to jednak studijní a pracovní vytížení, ale také to, že se mi přestalo líbit administrační rozhraní Posterous. Posílání článků e-mailem je sice fajn a kvůli jednoduchosti publikování jsem tady svůj blog začal, ale pokud chcete něco víc než poslat pár řádků textu a fotku, začíná to pokulhávat.

Nebudu tady rozvádět všechno, co mi vadilo. Nedostatky Posterous asi znáte sami moc dobře. Abych to dále neprotahoval - blog bude pokračovat na http://rgrohol.blogspot.com/. Pokud se vám líbil tento blog, dejte si do své RSS čtečky i ten nový, bude se nést ve stejném duchu.

Alespoň prozatím, uvažuji nad tím, že bych své články rozdělil mezi tři blogy, jeden filmový, druhý pokerový a v dalším bych se věnoval všemu ostatnímu. Myslíte, že to je dobrý nápad, nebo by vám vyhovoval blog tak, jak byl? Dejte mi vědět buď sem do komentářů, nebo na e-mail. Za každou připomínku budu vděčný. :)

Děkuji vám tedy za pozornost, kterou jste mi věnovali zde, a doufám, že mé články budete číst i nadále na nové adrese. Sbohem.. :)

V sobotu se po zimní pauze opět naplno rozběhla česká nejvyšší fotbalová soutěž, Gambrinus liga. Televize vybrala pro vysílání souboj největšího aspiranta na titul, AC Sparty Praha a na podzim celkem slušně hrajícího 1. FC Slovácko. Kdo hrál, ale není pro tento článek relevantní, protože bychom podobně mohli napsat o téměř každém zápase české ligy. Z toho důvodu následující řádky rozhodně neberte jako kritiku některého ze zmíněných týmů, ale jako povzdechnutí nad českým fotbalem jako celku.

Sparta vstřelila první (a jediný) gól zápasu už v 45. sekundě a než se začalo znovu hrát, svítila na časomíře třetí minuta. To bych ještě dokázal pochopit. Přeci jen radost z gólu je veliká, zejména v první minutě po zimní pauze. Když jsem si ale všiml, že rozehrání autu trvá pokaždé minimálně 15 vteřin a odkop od brány kolikrát i minutu, rozhodl jsem se vzít si stopky a všechen promarněný čas měřit.

Naměřené hodnoty mě celkem překvapily. Za první poločas i s dvouminutovým nastavením se hrou strávilo pouze 25 minut a 4 vteřiny! Tedy něco málo přes polovinu hracího času. Zbylých 22 minut hráči polehávali po trávníku, hádali se s rozhodčím, chodili pro balóny, koukali po slečnách v hledišti a odpočívali.

Druhá polovina dopadla podobně a stopky se mi tentokrát zastavily na hodnotě 21 minut 33 vteřin. Hráči tedy promrhali 43 a půl minuty. Skoro celý poločas! Divák si zaplatí vstupenku na fotbal a přitom polovinu vyměřeného času se vůbec nehraje, pak se divme, že stadiony zejí prázdnotou.

Teď si možná říkáte, že to není jen charakteristikou české ligy a hráči polehávají i v ligách, které jsou považovány za ty nejkvalitnější na světě. To je samozřejmě pravda, ale rozhodně ne v takové míře. Na serveru soccerbythenumbers.com vyšel v květnu minulého roku článek, který se zabýval podobnou problematikou. Výsledky jejich měření jsou shrnuty v tomto grafu:

Pokud budeme brát zápas Sparty se Slováckem jako referenční, dojdeme k tomu, že i v budeslize, která z tohoto srovnání vyšla nejhůře, se hraje v průměru o téměř patnáct minut více, než v tomto zápase, což je 16,66 % základní hrací doby.

Teď je samozřejmě otázkou, čím jsou podobná čísla ovlivněna. Rozhodčími to dle mého nebude, protože soudce Jech v sobotním zápase podal velmi dobrý výkon a hráče velmi často napomínal, aby hru zbytečně nezdržovali, což nakonec vyústilo i ve žlutou kartu pro sparťanského brankáře Švengera. Na tuto otázku bohužel neumím odpovědět a je asi na každém, aby to zkusil sám za sebe.

Mně připadalo, že někteří hráči fotbal prostě hrát nechtěli a každé přerušení brali jako příjemnou chvilku oddechu. To má souvislost zejména se špatnou kondicí hráčů, kteří mají často horší fyzičku než rekreační sportovci a ani moc nepracují na jejím zlepšení. O tom mimochodem mluvil i Jaroslav Hřebík v nedávném rozhovoru pro E15. A někteří hrát nechtěli, aby něco nepokazili, protože nemají techniku a na hřišti jsou jen proto, aby ničili hru soupeře. Vím, že i tyto hráče tým potřebuje, ale musí jich být 8 nebo 9?

Samozřejmě chápu, že ukazatel promrhaného času nemůže být jediným kritériem kvality ligy a ani její divácké atraktivnosti, ale hodně vypovídá o stavu českého fotbalu. Týmy hrají stylem, který se už dnes ve světě nenosí. Dlouhé míče nacházející vysoké a silné útočníky, kteří nemají potřebnou techniku a míče jim často uskakují do zámezí, z čehož plynou častá přerušení. To je styl, který od dob Jana Kollera praktikuje mnoho českých klubů.

Jenže Dino měl za prvé na koho ty míče sklepávat, protože v tu dobu měla česká reprezentace jednu z nejkvalitnější záloh na světě a za druhé měl Koller dostatečnou techniku, aby míč dostal do potřebného prostoru. Kluby, které se pro tuto taktiku rozhodly, nemají často ani průměrnou zálohu. Ta je pak na hřišti jako na tenise, protože nedokáže soupeři sebrat balon a obrana je překopává rovnou na útočníka, který míč ztratí.

Není bez zajímavosti, že týmy, které jsou v současnosti považovány za divácky nejatraktivnější (Plzeň, Liberec, Jablonec), tímto stylem nehrají a přijaly trend kombinační kopané ze světa. Na příkladu Plzně je to pak vidět asi nejlépe. Tým, který dlouhá léta bojoval o záchranu, na sezonu sestoupil do druhé ligy a po postupu zpět do nejvyšší soutěže hrál o střed tabulky, se po nástupu trenéra Vrby naprosto změnil. Přijal jeho filozofii hry a nakonec to vyústilo v mistrovský titul a důstojnou reprezentaci české kopané v evropských pohárech.

Nezbývá nám než doufat, že podobný přístup začne aplikovat více českých klubů. Očekával bych to zejména od Sparty, která po nástupu Jaroslava Hřebíka do křesla generálního manažera prohlašuje, že chce hrát atraktivní fotbal a dávat šanci mladým hráčům. Bohužel zápas se Slováckem to ještě neukázal. Náznaky tam ale byly. Jen si prosím pospěšte s tím vhazováním.

Navzdory názvu, tento film opravdu není vůbec funny. Vlastně je spíš k nasrání, protože záporní hrdinové zde pro své chování nemají vůbec žádný důvod. Vždyť i ve filmech typu Pátek třináctého byste Jasonovi mohli to vraždění odpustit. Přeci jen byl šikanovaný, do čtrnácti let se počůrával a nakonec ho utopili, tak se vrátil, aby se pomstil. Nebo to byl Tomio? Trochu se mi pletou...

Každopádně tady jsou vrahy dva rozmazlení spratkové, kteří hrají golf, nosí bílé šortky a občas se prostě rozhodnou, že už to je nuda a nekoho brutálně zavraždí, přičemž ho předtím ještě několik hodin fyzicky i psychicky trýzní. Už z tohoto námětu je jasné, že film nevznikl proto, aby se u něj divák bavil. Násilí zde opravdu není vtipné, ale až mrazivě reálné. Navíc ve filmu téměř nehraje hudba, takže chvílemi máte pocit, že ani nesledujete film, ale opravdové přepadení. A neměl jsem z toho zrovna příjemný pocit, čemuž nepomohlo ani popichování hlavního hrdiny, který občas vystoupí ze scény a ptá se vás, jestli je už tedy má zabít, vždyť stejně všichni čekáme na krev, tak proč to oddalovat.

K dokonalé atmosféře samozřejmě pomáhají i skvělé herecké výkony. Zejména Michael Pitt a Naomi Watts jsou velmi přesvědčiví. Tim Roth je tentokrát trochu v pozadí, což je možná trochu škoda. Z jiných aspektů filmu je těžko něco hodnotit. Hudba, jak již bylo řečeno, zde téměř není a kamera je většinou postavená na stativu uprostřed místnosti.

Když se nad tím zamyslím, nemám filmu vlastně ani moc co vytknout. Přesto ho ale nemohu doporučit každému a ani mu nedám nějak vysoké hodnocení. Nekoukalo se mi na něj příjemně a vlastně mě štval. Pokud vám ale reálné zobrazení násilí nevadí, nebo máte trochu zvracený smysl pro humor (případně jste kombinace obojího), mohl by se vám tento film hodně líbit.

Hodnocení: 3/5

Poslední dobou sice deník trochu zanedbávám, ale jinak poctivě grindím. Začátkem října jsem si nechal z PokerStars poslat nějaké peníze a nechal jsem si tam tak akorát, abych mohl pokračovat v hraní NL25. Jenže přišlo jedno z těch období, kdy vám poker připomene, že bez trochy štěstí to občas prostě nejde a ačkoliv hrajete svou nejlepší hru, karty vás nepodrží a dolary putují směrem k soupeřům.